Chceme být bohatí. Jelikož ale 95% lidí bohatých není, musíme dělat něco jinak, než většina. Ovšem dělat něco jinak, než ostatní, znamená riskovat a jít proti proudu. A to vyžaduje mít pořádné koule. Které nám však už v útlém věku mazaně odebrali.

Od malička jsme učeni vlastně třema věcem: Neriskovat, poslouchat autority a chovat se jako ostatní. Začne to školským systémem, jehož základem je výchova občana poslušnosti k autoritám. Pokračuje to po škole, aby nám opakovaně vtloukali, že stát (a tudíž politici) jsou autorita, které musíme poslouchat. Končí to zprávami v televizi, které jsou koncipovány tak, aby naháněly strach, odnaučily nás skrze strach riskovat, a ještě více posílily naší odevzdanost autoritám (rozuměj: politikům), kterým předáváme naší zodpovědnost, aby problémy za nás řešili.

Takže v podstatě se staneme občanem, který se permanentně třese strachy (o práci, o přídavky, o hypotéku, před berňákem a potažmo každým úřadem), který 24 hodin denně řeší politiku, protože byl dostatečně vychován k tomu, aby věřil, že to je to zásadní, o co se má zajímat (a protože skutečně svou zodpovědnost do rukou politiků vložil) a který se chová přesně tak, jako většina, protože mu bylo, je, a bude dáváno najevo, že nesmí vybočovat (a protože také věří tomu, že pokud dělá to, co většina, tak to přeci nemůže být špatně). Nechali jsme si vzít koule a ani jsme to nepoznali. Přitom dokud budeme jako každý jiný, dokud budeme při zemi, ve strachu, obavách, dokud nebudeme vybočovat z řady, budeme vždy jen v průměru. Moc jiného toho nedokážeme, natož tak zbohatnout.

Takže, pojďme si vzít své koule zpět!

Za prvé, vypněme všechny zprávy. VŠECHNY. Vše podstatné se stejně dozvíme. Zbytek nás nemusí zajímat. Hlavně zprávy politické. Buď jsme na politice závislí, takže předáváme svou zodpovědnost do rukou politikům, nebo jsme nezávislí, a politiky ani politiku nepotřebujeme řešit. Skoro by se mně chtělo citovat frázi z jedné písničky Robbieho Williamse: Fuck you all (F.Y.A). Jediná autorita jsem já sám. Samozřejmě, je třeba dodržovat zákony, ale tím končíme. Dále mě stát, politika a politici nezajímají, do mého života jim nic není, protože ten si tvořím já sám.

Za druhé, vykašlete se na to, co si o vás myslí ostatní. Náš národ pořád řeší, co si o nás bude myslet tenhle, nebo tamten. F.Y.A. Kamarádi nás vždy pochopí (jinak se ukáže, že až zase takoví kamarádi nebyli) a ostatním do nás nic není. Čím více budete přemýšlet o tom, co si o vás budou myslet druzí, tím více se budete chovat jako většina. A to už víte, že k bohatství nevede. Samozřejmě, jakmile se začnete chovat jinak, než ostatní (půjdete si za svou věcí, budete cílevědomí, budete jednat dle svého, a ne „dobrých rad“ neúspěšných lidí, atd), označí vás za arogantního. To je v pořádku. Berte to jako poctu, protože tím víte, že děláte věci konečně jinak.

Za třetí, riskujte. S rozumem, promyšleně (ne jako blázni a hazardéři), ale riskujte. Dělejte věci, které chcete, které jste doposud nezkusili, nebo kteří ostatní nedělají. Posouvejte své hranice, buďte podnikaví, inovativní, jděte si jen a jen svou cestou. Svět je váš. Svět patří vám. Leží vám u nohou. Nebuďte přízemní, nežijte v neustálém strachu, že co když to nevyjde. To je jen další promyšlená výchova – v mládí a ve škole nás za každý neúspěch opakovaně trestali, až z nás vytloukli i ten poslední zbytek odvahy, abychom pak pokorně mohli odevzdat svůj život „autoritám“. F.Y.A. Neúspěch neexistuje. Neúspěch je jen informací o tom, co je třeba změnit, napravit, nebo co je nefunkční cesta. Dělejte to, co chcete. Miřte tam, kam chcete. S klidem chybujte a pak se z chyb učte a na jejich základě zdokonalujte. Pokud chcete být bohatí, musíte mít koule!

Za čtvrté, myslete ve velkém. Jsme už tak zdeformovaní permanentním strachem, který je na nás cíleně pořád tlačený, že už považujeme za nesmírně riskantní jít si vůbec na úřad pro Živnostenský list. Bojíme se myslet v čemkoliv větším, než je naše současná realita – přeci, pozor, ona je ta krize! (Není, nikdy ani žádná nebyla, bylo jen období nadměrného blahobytu a teď je zpět období normálu – jen je třeba to pochopit a smířit se s tím). Peníze se přesouvají pořád stejně. Nikde nemizí, naopak přibývají, protože se tisknou stále nové. Na světě je tolik peněz, že si je ani neumíte představit. A většina z nich je k mání. To, že se vám právě snaží váš zaměstnavatel namluvit, že on je nemá, neznamená, že na tomto světě existují a že vy si z nich nemůžete ukrojit svůj díl. Je jen třeba podnikat v té sféře a oblasti, kde zrovna peníze jsou (a ne se až do konce života držet v oblasti, na kterou mám „papíry a školu“).  Je třeba být flexibilní, podnikaví a  mít koule na to, abychom peníze točili, abychom riskovali a abychom hledali příležitosti, ne „útočiště bezpečnosti“ (rozuměj: „bezpečné“ pracovní místo).

Kdo chce být prachatý, musí mít koule. A to znamená myslet, jednat a konat jinak, než ostatní. Odvahu, hlavu vzhůru, zapomeňte na neúspěšnou minulost, soustřeďte se na úspěšnou budoucnost. Máte na to, dokážete, co jenom chcete. I když okolí se ve vás opakovaně snaží vytvářet přesně opačné pocity, neposlouchejte je a dělejte to, co chcete vy. Úspěch je na horizontu, čeká na vás. Vlastně tam na váš čeká cokoliv, co jen chcete. Stačí se jen rozejít a pak vytrvale pokračovat v vestě. Vezměte si zpět své koule a vydejte se vpřed.

P.S.

A pokud chcete, nezapomeňte na své cestě sdílet tyto stránky s ostatními.Třeba si inspirují také.Děkuji